Země česká, domov můj

09.04.2013 18:19

Atlas krajiny České republiky má 52 x 62 cm a skoro deset kilo. Vůbec nevím, kam ho v knihovně dám - asi mu budu muset vyhradit vlastní stolek. Je to úplně největší a nejdražší kniha, co tu mám, a dostala jsem ji úplně zadarmo. Pokud jste obec, knihovna, škola anebo muzeum, můžete si ji objednat taky, a pak si celé dny listovat mapami: kudy táhnou lososi, jakého typu jsou vesnice v Beskydech, kde najdete smírčí kříže, kolik vody průměrně naprší v listopadu, kde nejvíc fouká a jaká je teplota sto metrů pod zemí... Navíc jsou v něm mapy historické, fotky hor i nížin, památek i lidových krojů, a úplně nakonec obrazy: Slavíčkovy Kameničky, Mařákův Říp nebo Špálova modrá krajina.

Atlas krajiny České republiky

 

Kdo si o krajině radši čte, může sáhnout do regálu pro knížky Václava Větvičky: Poutník okouzlený rodnou zemí, Moje květinová dobrá jitra, Moje vzpomínková dobrá jitra, Moje růžová dobrá jitra... a projít s nimi zemi českou a moravskou křížem krážem. Protože se autorova maminka narodila v Sedlčanech, nechybí ani žulový kraj  mezi Petrovicemi a Čertovým břemenem. Poslední vyprávění v téhle kapitole se jmenuje Kocourkov a Václav Větvička soudí, že právě v Kocourkově - krom toho, že tam vždy tři dny před požárem vyndávají ze stříkačky brambory - vymysleli i opoziční smlouvu.  S žulovým krajem to souvisí tak, že v letech 1847 a 1848 vycházel v Praze sborník nazvaný "Kocourkow čili Paměti převelikého města Kocourkowa a obyvatelů jeho. Sbírané a pro obweselení velkých i malých na světlo wydané od Prokopa Chocholouška.  Prokop Chocholoušek se narodil roku 1919 v Sedlci, umřel o 45 let později v Nadějkově, a má tu na hřbitově pomník. Jestlipak se našel aspoň jeden Kocourkovský, ptá se Václav Větvička ve fejetonu z roku 1999, kdy bylo 180. výročí Chocholouškova narození, a položil mu tam kytičku?

Václav Větvička: Moje květinová dobrá jitra

 

Kytičku nevím, ale Prokopa Chocholouška v knihovně samozřejmě mám.  Na jeho knihy ale už málokdo má trpělivost - kdo by chtěl dneska číst obsáhlé historické romány, kde se na prvních třiceti stránkách neděje vůbec nic, jen dva muži  v hospodě rozvláčně hovoří o dějinách české země, aby se čtenáři dostalo poučení? Je to škoda, protože Chocholoušek měl určitě talent na vyprávění a navíc svérázný smysl pro humor; výše zmíněný Kocourkow v knihovně bohužel nemám, ale Ivan Wernisch v jednom z jeho osmi svazků objevil tuhle perlu: Divadelní hra Zdeněk a Miláda anebo: Dlouho a strašlivě pronásledovaná, často dotíraná, někdy bezmála kleslá, ale konečně přece s bubny a troubami vítězně na světlo vyšlá a hodně triumfující nevinnost, aneb: Kdybych jen ještě ňáký titul věděl!   

Chocholouškův životní příběh byl taky trochu kocourkovský - nebo český. Většinu dospělého života byl kvůli svému psaní pod policejním dohledem, a v letech 1859 - 1861 byl navíc vypovězen z Prahy do rodného Sedlce, kde jen těžko sháněl obživu. Chodil s placatou čepicí na hlavě a poblácenou trnovkou v ruce od faráře k faráři, jen aby se najedl... vzpomínal na něj Jan Neruda. Zato pohřeb mu vlastenci uspořádali velkolepý: v průvodu byla školní mládež, šest farářů, učitelstvo, paní hraběnka, zpěvácký spolek z Milevska, zněla hudba a střelba z hmoždířů, tři věnce byly ozdobeny trikolórami a zpívaly se dvě písně do programu nezahrnuté, jak nahlásil na úřady horlivý konfident. Za deset let už se občané nadějkovští a sedlečtí handrkovali v novinách o Chocholouškovy ostatky; Nadějkov nakonec vyhrál a v r. 1879 byl na zdejším hřbitově spisovateli slavnostně odhalen pomník. Mohutné oslavy se konaly také v letech 1914 a 1934... koho zajímají podrobnosti, najde je v knize Magdaleny Pokorné s příznačným názvem Milován a sledován. Já bych jen dodala, že oslavy byly i v roce 1964, Památník národního písemnictví tehdy věnoval obci dokumenty, které se týkaly Chocholouškova života a díla, a na faře byla zřízena jeho pamětní místnost. Je tam, s přestávkami, dodnes.

Magdalena Pokorná: Milován a sledován