Velitelé, psychiatři a prezident

14.01.2013 22:12

Jaroslav Hašek má letos dvojité výročí - před 130 lety se narodil, před 90 lety umřel. Že mezitím napsal Švejka - většinou po hospodách - ví v Čechách úplně každý, protože v mnoha hospodách Švejkovy podobizny visí. Usmívá se na nich od ucha k uchu: "To chce klid!"  O tom, že byl Hašek za první světové v československých legiích, v Rudé armádě a v roce 1918 Velitelem města Bugulmy v tatarské stepi, se zas tak moc nemluví. Možná proto, že tam moc klidu neměl. A nepil. A vedl s tovaryšem Jerochymovem, komandýrem tverského revolučního pluku, takovéhle rozhovory:

"Předně," odpověděl vážně a slavnostně Jerochymov, "nařídím mobilizaci koní, potom dám zastřelit starostu města a z buržoazie vezmu deset rukojmí a odpravím do vězení do konce občanské války. Nato udělám všeobecný "obisk" v městě  a zakážu svobodný obchod. Pro první den toho bude dost a zítra si vymyslím něco jiného."

"Dovolte mně říci, " řekl jsem, "že rozhodně ničeho nenamítám proti mobilizaci koní, ale rozhodně protestuji proti zastřelení starosty města, který mne přivítal chlebem a solí."

Jerochymov vyskočil: "Vás vítal, ale ke mně ještě nepřišel..."

"To se dá napravit," řekl jsem, "pošleme za ním."

Sedl jsem ke stolu a napsal: "Starostovi města Bugulmy! Přikazuji Vám okamžitě přijíti s chlebem a solí po staroslovanském zvyku k novému veliteli města. Velitel města: Jerochymov. Adjutant: Gašek."

Když to Jerochymov podepisoval, přidal tam: "Jinak budete zastřelen a dům Váš spálen"

"Na úřední listiny," řekl jsem Jerochymovovi, "nesmí se nic podobného připisovat, jinak jsou neplatné."

Wikipedie píše, že Hašek v Rusku nařídil řadu poprav... já mám z té knížky dojem, že tovaryšč Gašek spíš řadě poprav zabránil.

Jaroslav Hašek: Velitelem města Bugulmy

 

O pětadvacet let později a na druhém konci světa se odehrál tenhle rozhovor mezi psychiatrem a mladým mužem, který měl být odveden k armádě:

"Jakou má podle vás život cenu?"

"Šedesát čtyři."

"Proč zrovna šedesát čtyři?"

"Jak se podle vás měří cena života?"

"Ne, počkejte! Chtěl jsem vědět, proč jste řekl právě šedesát čtyři a ne sedmdesát tři?"

"Kdybych byl řekl sedmdesát tři, tak jste se mě zeptal na to samé!"

Ten mladý muž se jmenoval Richard Feynman a byl - jak se píše na záložce knihy - nepochybně jediným člověkem, kterého švédská Královská akademie shledala hodným Nobelovy ceny, a psychiatrická komise armády Spojených států duševně méněcenným...

Richard P. Feynman: To snad nemyslíte vážně!

 

Nakonec jeden aktuální příběh:

Janu Křtiteli se narodilo hodně dětí. Rozhodl se tedy mezi nimi vybrat jen některé a ostatní vyhodit. Vzal děti do náruče a nesl je vyhodit. Odnesl je daleko do divočiny, tam je složil a vrátil se zpátky do vesnice, aniž by jim tam nechal něco k jídlu. Děti se ocitly samy uprostřed pouště. Narazily na starého učence a ten se jich zeptal, odkud přicházejí.

Děti mu odpověděly: "Náš otec nás sem vyhodil, protože měl hodně dětí. "

Učenec jim řekl: "Dobrá tedy. Pojďte, pomůžu vám."

Jednomu dítěti dal foťák. Druhému dal magickou moc, aby mohlo probouzet zpátky k životu. Děti vzaly foťák a začaly fotit svou zemi. Jednou takhle při focení našly mrtvé prezidentovo dítě. Vydaly se tedy za prezidentem. Ukázaly mu jeho mrtvé dítě a pak ho probudily k životu.

Prezident Kabila oznámil: "Já už nemůžu být prezident, ať se prezidentem stanou tyto děti."

A tak se děti staly prezidentem a uspořádaly velkou slavnost, kam přišlo mnoh lidí z různých zemí světa. Na slavnost se dostavil i Jan Křtitel a urychleně své děti vyhledal.

A děti mu povídají: "Prosím tě, pojď se s námi najíst."

A daly mu najíst.

Ponaučení: I když se ti narodí hodně dětí, nevyhazuj je.

Příběh je jednou z pohádek, které napsaly děti ze Středoafrické republiky pro svoji paní učitelku Terezii Böhmovou. Terezie jejich vyprávění přeložila do češtiny, její bratr David k nim nakreslil obrázky a vznikla knížka komiksů Ticho hrocha. 

Kdybyste chtěli vědět víc o tom, jak se dětem (a učitelkám) ve středu Afriky žije, můžete si přečíst Tereziin blog.  Kdybyste chtěli vidět další práce Davida Böhma, můžete se na ně od 9. února přijít podívat do táborského Baobabu, kde bude mít výstavu.

Ale jak zařídit, aby se i u nás prezidentem staly děti, to namouduši nevím...

David Böhm: Ticho hrocha