Příběhy ze špatných let

05.11.2012 11:58

Osvětim, sovětský gulag, československé věznice v padesátých letech... jak to jde dohromady s komiksem? Třináct příběhů, které vznikly na základě vyprávění pamětníků, dokazuje, že jde, a výborně - dostaly dokonce cenu. Výtvarníků na knize pracovalo taky třináct, takže každý příběh je jiný, na pohled. Ale ve všech je strach, krutost, bolest... a pravda a statečnost. Mnohdy docela neokázalá: třeba Peckovi z Nechvalicka celých patnáct let ukrývala ve stodole Václava Jakeše z odbojářské skupiny, která po převratě v roce 1948 působila okolo Milevska a Sedlčan. Sdružení Post bellum, které knihu vydalo, má v archivu přes patnáct stovek vzpomínek válečných veteránů, obětí holocaustu, vězňů nacismu i komunismu, obětí kolektivizace, ale i bachařů, spolupracovníků StB atd. Vede web Paměť národa, připravuje výstavy, besedy, přednášky a rozhlasové pořady... a bez velkých slov tak připomíná otázky: Jak bych se v podobné situaci zachoval já? Co je v životě opravdu důležité? Za co je třeba bojovat? (Mikuláš Kroupa v doslovu ke knize)

 jeste-jsme-ve-valce.jpg

Ještě jsme ve válce, příběhy 20. století

 

Čtyřicátá a padesátá léta na vesnici popsal ve svých vzpomínkách i Jiří Šimon, jehož rodiče měli menší statek.

Jednoho začátkem února jsem přijel ze školy domů, na dvoře byli ozbrojení muži, zřejmě od Lidových milicí, a policie. Naši si směli pod jejich dohledem vzít při opuštění usedlosti nejnutnější věci osobní potřeby, několik slepic, kozu, nějakou další drůbež a psa, tehdy jsme měli Harýka. Oba rodiče, otec navíc těžce nemocný, byli velmi deprimováni. Naložili nás do malého skříňového náklaďáku s okénkem vzadu a odváželi nás do neznámé vesnice u České Lípy. (...) Vzpomínám si, že když jsem se vzdaloval od rodného domu a díval se zadním okénkem, bylo mi nesmírně smutno, maminka plakala a otec i bratr byli zaražení. Změnilo se tím všechno, změnila se životní perspektiva, a vůbec jsme nevěděli, co bude dál. Později jsme se dozvěděli, že po našem odjezdu byl dobytek ponechán bez ošetření a bez krmení, takže tam křičel hlady.

Tohle vyprávění je z roku 1952.

 ukradeny-domov.jpg

 Jiří Šimon: Ukradený domov

 

Z roku 1940 je Škvoreckého povídka Příběh kukačky. Z roku 1951 povídka Píseň zapomenutých let. Ze stejné doby povídka Konec Bulla Máchy - to je ta, co podle ní mají písničku Tři sestry: Špatná jsou léta padesátá... Nemělo by se na ně zapomínat... na tyhle hořký roky.

 horkej-svet.jpg

Josef Škvorecký: Hořkej svět