Obrazy krajiny

20.11.2012 12:01

Venku není zrovna počasí, které by lákalo k procházkám - chladno, ze stromů kape... ale když si člověk vezme čepici na uši a slušné boty, je nakonec docela hezky. Zoraná pole a úvozové cesty končí v mlze, ve větvích opuštěných sadů zůstala ještě jablka a v lese pod nohama čvachtá mech. Jan Reich takhle chodil po Čechách a fotil. Fotky pak jeho žena Jana vydala v knihách Bohemia a Dům v krajině. Ten dům je Reichovic chalupa v Křemenici a do krajiny kolem dojdu pěšky, když budu mít půl dne času. Fotky jsou krásné a je to krása na dosah ruky... nebo byla. Protože mizí, pomalu.

 

dum_v_krajine.jpg

Jan Reich: Dům v krajině

 

Místa, která z Reich zachytil na fotografii, popisuje Václav Cílek takhle: typická klidná, jemně zvlněná krajina s poli, husotu sítí cest a rozptýlenou zelení. Je tak běžná, že si teprve musíme zvykat na myšlenku její krásy a hodnoty. To cituju z knížky Obraz krajiny, která vznikla sloučením, přepracováním a doplněním dvou předešlých, věnovaných české krajině - Střední Čechy a Vstoupit do krajiny (ta druhá má i svoji webovou verzi). Je to knížka trochu chaotická, jak je u Cílka zvykem, ale právě proto vhodná k tomu, aby nad ní člověk přemýšlel, všímal si, vracel se... jako při cestách krajinou. Pro nadějkovské dodávám, že Čertovo břemeno (a okolí) je na straně 159.

 

obraz-krajiny.jpg

Václav Cílek, Vojen Ložek a kolektiv: Obraz krajiny

 

Další možnost, jak porozumět krajině (a domům v ní), je poznat její dějiny. Většina i menších vesnic si to dneska uvědomuje a vydává knížky o své historii, vznikla i nakladatelství, která se na tenhle druh lokálně patriotických publikací specializují. Ale málokterá vesnice má takové štěstí jako Ouběnice (část Bystřice u Benešova), jejichž příběh od pravěku po dnešek zpracoval a zasadil do širších souvislostí historik Josef Petráň, s pomocí svojí ženy Lydie. Ono je to štěstí a zajímavé čtení i pro patrioty z jiných vesnic, protože velké dějiny se do jejich malých promítly mnohdy podobně... takže si ouběnickými čeledíny, statkáři, faráři, řemeslníky, hostinskými, členy JZD i restituenty můžou projít svoji vlastní cestu.

Až přijdu zvenku, udělám si čaj, vlezu si ke kamnům a něco z dějin Ouběnic si přečtu. Mají moc pěknou předmluvu od básníka Josefa Topola: Od mládí si myslím, že naši "pohanští předkové" nebyli tak padlí na hlavu, když uctívali prameny, studánky, vrchy a stromy - byla to úcta k tomu, v čem po staletí žijeme a co je naší nedílnou součástí. Kéž to dobře dopadne i s krajinou, s krajem, ve kterém jsem se narodil a který miluju.

 

oubenice.jpg

Josef Petráň: Dějiny českého venkova v příběhu Ouběnic