Jaro je tady

17.04.2013 09:57

Konečně. Fejetony s tímhle názvem psal Ludvík Vaculík od roku 1981 do roku 1987 a dají se přečíst, krom dalších, v knížce, která se překvapivě jmenuje Jaro je tady. V prvním z nich autor podepisuje návrh na to, aby Jaroslav Seifert dostal Nobelovu cenu a vyrábí ptačí budky s nápisy PRO SÝKORY O  Ø 32 mm ONLY a PRO PTÁČKY DO Ø 28 mm ONLY, v posledním mu trhají zuby a úvahu končí: My se ale celá naše třída na to jejich jaro vyjádříme podle toho, jak nám ten nový náš třídní dopřeje hlasitě nadávat či aspoň jezdit do světa za dobrodružstvím.

Ale řekla jsem si, že sem dám spíš Vaculíkova "poslední slova" z doby, kdy už se nadávat i jezdit do světa smělo. Knížek s nimi vyšlo víc, ty z let 2002 - 2008 se jmenují Dřevěná mysl a v březnu 2006 ve fejetonu O jaru  autor na besedě studentům na otázku jak jste mohli naletět na komunismus odpovídá, že úplně stejně, jako oni dneska naletí na všecko možné: z idealismu, z ctižádosti, z hlouposti, z lačnosti.  A že svoboda něco odmítnout je důležitější a těžší než svoboda vybrat si.  Po besedě se vrací domů, na zastávce stojí paní s pěknýma očima, Vaculík si láme hlavu, jak jí to říct, aby se nelekla... a nakonec na to přijde: Když moje tramvaj přijela a já viděl, že ona nenastoupí, řekl jsem to: "Paní, máte pěkné oči a máte je krásně daleko od sebe," a nastoupil jsem. Než se dveře za mnou zavřely, uslyšel jsem: "Děkuju."

 

Dál mám k jaru v knihovně třeba Jarní byliny lesů a hájů, ale místo nich vezmu taky něco jiného: Naše květiny. Je to vůbec nejhezčí atlas našich planých rostlin, který znám, s ilustracemi Květoslava Híska. Učila jsem se podle něj na všecky zkoušky z botaniky, hledáme v něm, co nám roste okolo chalupy, nebo si prostě prohlížíme obrázky a čteme názvy: sléz přehlížený, zběhovec plazivý, kruštík širolistý, pižmovka mošusová, locika kompasová... kytky jsou pěkné a čeština je neuvěřitelná. Drchnička rolní. Vrbina penízková.

 

Na konec jsem se chystala, že dám jarní básničku od Radka Malého, z knížky Kam až smí smích. Ale dám jinou: místo o jaru milostnou o kočkách. Protože láska se k jaru taky hodí... jako ty kytky.

 

 

Kočičí život, ten je pro kočku,

a vy jste, slečno, pěkná kočka.

Už dlouho sleduju Vás po očku

a dnes jsem si tu na vás počkal.

 

Nenechte mě sedět u plotu

a seběhněte na okamžik dolů.

Kočka má přece devět životů,

jeden z nich prožijeme spolu.